Historie Velké synagogy
Od poloviny 19. století se počet židovských obyvatel, kteří se zde po svém vypovězení po roce 1504 mohli opětovně usazovat, strmě vzrůstal. V roce 1854 žilo v Plzni 249 židů, v roce 1870 již 1207.
Nevíme sice přesně, kdy se o stavbě třetí novodobé synagogy začalo uvažovat, ale již roku 1874 za tímto účelem zakupuje zdejší židovská obec pozemek se zájezdním hostincem a stájí na 60 koní na plzeňském předměstí. Ačkoliv se obec zavázala na tomto pozemku vystavit do dvou let dvoupatrovou budovu, v následujících letech se započetím stavby otálí a několikrát žádá město o prodloužení této lhůty.
Změna nastává v den 40. výročí usednutí na trůn císaře Františka Josefa I., kdy byl (2.12.1888) položen základní kámen nové synagogy dle návrhu vídeňského architekta Maxe Fleischera. Dva měsíce nato jsou již představitelé plzeňské obce nuceni konstatovat, že náklady plánované výstavby přesáhly místními cenami finančnční možnosti obce a v srpnu 1889 od původních plánů a další spolupráce s architektem Fleischerem zcela upouští. V nálsedujících měsících obec nechává zpracovat několik variantních skic, které podmínila vytvořením 1200 míst k sezení, stejně jako i celkovými náklady včetně mobiliáře ve výši 200 000 zlatých. Na dobrozdání znalců a poté, co se Emanuel Klotz vzdal honoráře za vypracování stavebních plánů, pokud by byl pověřen vlastní výstavbou, stává se tento známý plzeňský stavitel a majitel cihelen autorem největší synagogy v ČR a druhé největší v Ervopě.
V listopadu téhož roku jsou nové plány schváleny, počátkem března 1891 jse stavba započata a v srpnu 1893 ukončena.
Z pamětního listu, jež byl uložen v kopuli na špičce severní věže synagogy se dozvídáme, že celkové náklady na výstavbu činily 141 092,06 zlaté a k získání dalších finančních prostředků si obec sjednala úvěr ve výši 100 000 zlatých se splatností 33 a půl roku a s 4% úrokem.
Synagoga byla slavnostně otevřena ve čtvrtek 7.9.1893 tak, aby byla již v užívání na židovský nový rok 5654, který začínal v neděli večer.
Z nově vybudované synagogy se ovšem plzeňští židé netěšili příliš dlouho. V lednu 1942 bylo třemi transporty nacisty deportováno do Terezína 2605 židů z Plzně. Od zničení Velkou synagogu nejspíše zachánila poloha mezi dvěma domy a také skutečnost, že sloužila jako prodejní sklad nábytku deportovaných židů a později se stala pracovní dílnou, kde se šily uniformy německým vojákům.
Boje o osvobození města na konci války dodnes připomínají viditelné otvory po kulkách na deskách desatera na vrcholku průčelí synagogy.
Po válce se synagoga navrátila židovské náboženské obci, která však byla po válečných útrapách značně zdecimována, vždyť se jich do Plzně z koncentračních táborů vrátilo pouhých 204. Plzeňští židé, kteří holocaust přežili, často emigrovali do Izraele nebo Spojených států.
Jen zázrakem přečkala synagoga i období komunistické zvůle a nebyla přestavena na městské lázně či tržnici. Postupně se její již tak žalostný stav zhoršoval a byla ponechána na pospas svému osudu.
Snaha židovské obce o záchranu této památky vyvrcholila v letech 1994 - 1998, kdy došlo k částečné rekonstrukci. Slavnostního znovuotevření synagogy na židovský svátek Tu biŠvat (11.2.1998) se zúčastnili přední představitelé města a státu.
V čoučasné době slouží synagoga svému původnímu účelu, zároveň je využívána jako výstavní a koncertní sál a úsilí židovské obce o dokončení její opravy kontinuálně pokračuje.